-- Největší z jablek uschlo, aneb zemřel Steve Jobs --

Steve Jobs, majitel gigantické firmy Apple, zemřel 5. října 2011 na rakovinu slinivky. Patřil mezi nejvlivnější lidi, proto je kolem jeho smrti podobný humbuk, jako v případě Michaela Jacksona a dalších, které znal celý svět. Nebyl to jen obyčejný člověk, který během pár let dokázal vydělat miliony, ale také schopný vynálezce a vizionář.  

Už roku 1977, když se Stevem Wozniakem sestavil první sériově vyráběný osobní počítač Apple II, viděl do budoucnosti a věděl, jak by se technologie mohla v průběhu let vyvíjet. Roku 1985 byl z Applu vyhozen. Založil tedy technologicky vyspělou, ne moc komerčně úspěšnou firmu NeXT Computer. Tu v roce 1996 koupil stagnující Apple a Jobs se vrátil do vedení. Neusnul na vavřínech jen u počítačů, v roce 1986 koupil také studia Pixar a výsledkem jeho práce byl například animovaný film Příběh hraček (1995).

Jobs je autorem 313 různých výrobků, na které má patent. Od roku 1998 jsme byli zaplavováni „nejmodernější“ technikou a pod jeho rukama se zrodil iMac (1998), hit mezi mp3 - iPod (2001), iTunes (2003), který naučil Američany (později i nás) nakupovat hudbu přes internet, iPhone (2007) a další supermoderní výtvory 21. století. Jobs si také vyhrál s designem výrobků (o krabičkách, obalech nebo nabíječkách ani nemluvě).

Přesto, že jsou jeho výrobky téměř „jedinečné“, bez jeho skvělých řečnických schopností by na trhu tolik neuspěly. Jeho přenáškám nechyběla osobitost, vtipné poznámky, dokázal lidi zaujmout a přesvědčit neuvěřitelným způsobem. Nosil také téměř vždy stejné oblečení: černý rolák.

Krátce před svou smrtí rezignoval a na křeslo generálního ředitele po něm usedl Tim Cook. Sice jistě nemá takové vyjadřovací schopnosti a tvůrčí mysl, ale Jobs nechal Applu podle médií svojí „vizi“ do příštích čtyř let. Největší a nejchytřejší z jablek Applu sice definitivně uschlo, ale jeho nápady nás stejně dovedou do technologické budoucnosti - ať chceme, nebo ne. 

-- Free Wi-fi park ve Vratislavicích --

Možnost připojení k bezdrátové síťi  Wi-Fi bere v dnešní době téměř každý za běžné vybavení svého mobilního telefonu, notebooku, tabletu a všeho možného, bez čeho se neobejde snad ani při trávení „drahocenného“ času na WC :-). Připojeni k internetu jsme jakkoliv pořád, všude a nejlépe zadarmo. Ve městě je málo míst, kde by se dal příjemně strávit nějaký čas online zdarma. Jsou tu ale obchodní centra, fastfoody a místa, kam lidé chodí (v hojném počtu) za účelem nakoupení si čehosi – tím pádem, proč nenabídnout zákazníkům připojení zadarmo když nám tu platí... 

Výjimkou je Zámecký park ve Vratislavicích nad Nisou, který od 1. srpna zřídil pro své návštěvníky tzv. Wi-Fi zónu přístupnou celých 24 hodin 7 dní v týdnu zdarma, prostě hotový ráj pro facebookové závisláky. Je to jediný park v Liberci, který podobnou službu nabízí.

Popadněte tedy svůj notebook a odejděte z příšerně vypadajících obchodních středisek do alespoň částečné přírody. Víte co, raději nechte i ten notebook doma, pár hodin „offline“ je osvobozující! :-)

-- Bezpečnost na kole --

Ze zimy jsme se znenadání přehoupli téměř do léta a i ty lenivější povahy nyní vytahují poprvé po zimě svá kola. Cyklostezky se díky téměř tropickým teplotám zaplňují a doprava na silnicích v Liberci, díky všemožným uzavírkám a opravám, houstne. Proto je dobré zopakovat si po dlouhé zimní pauze opět něco málo z užitečných rad pro cyklisty. Já osobně jsem včera vytáhla své kolo po zimě sice podruhé, ale o to hrůzostrašnější zjištění bylo, že z dopravních značek a pravidel přednosti na silnicích si nepamatuju vůbec nic (například zákaz jezdění cyklistů přes přechod pro mě byla novinka).. :-)

Vyhlášky a předpisy pro cyklisty se sice nemění zas tak často, ale je dobré o nich něco vědět. Mezi základní pravidla patří cyklistovo šestero:

• Technika - mít kolo v pořádku po bezpečnostní (osvětlení) a ovládací (brzdy, řidítka) stránce je základ.
• Ochrana - přilba (povinná do 18let), rukavice, správné oblečení jsou také nezbytnou součástí.
• Soustředěnost - sledování cesty se vyplatí, předejte tím zbytečným úrazům (obrubníky, přejezdy, koleje,..). Také telefonování nebo sluchátka v uších soustředěnost velmi snižují.
• Předvídavost - správný cyklista by měl v sobě mít krapet té intuice. Zvlášť potom na cyklostezkách, kde se pohybují děti a psy.
• Pravidla - ne každý zná správně pravidla silničního provozu a to je chyba! Nemusíme se je biflovat jako před testem v autoškole, ale základní znalosti dopravních značek určitě neuškodí. :-)
• Ohleduplnost - to je poloviční úspěch. Ohleduplností si výrazně snižujete možnost nehody a problémů.

I přes tyto důležitosti, které bychom neměli opomíjet, je jízda na kole úžasným zážitkem (v dobrém). Tak koukejte vytáhnout svá kola někam do přírody (vyhnete se tak hektické dopravě ve městě) a užijte si čerstvého vzduchu. Věřte tomu nebo ne, načerpáte tím novou energii do školních lavic! :-)  

-- Původ našich příjmení --

Jméno si člověk nevybírá - příjmení však už vůbec ne.. Kolikrát už Vás jistě napadlo: ,,Proč se jmenuji zrovna takhle?"..

Na rozdíl od křestních jmen, které mají dlouholetou tradici, historie našich příjmení je poměrně krátká. Mezi nejstarší křestní jména patří (jak si mnozí pamatují z dějepisu) např. Jan, Petr a jiná křesťanská jména, která sahají až do dob ještě před středověkem. Postupem času ale lidí přibývalo a mnohdy se stávalo, že se ve vsi objevili minimálně dva Petrové, Honzové atd.. (v této době ostatně rozmanitost jmen nebyla tak veliká jako dnes). Museli se tedy tito jmenovci od sebe nějak rozlišit. Nejprve se používali různé přezdívky, nadávky a prostě to, co dotyčného nejvíce vystihovalo. S vznikem příjmení přispěl i císař Josef II., který v roce 1786 vydal Patent o dědické posloupnosti - to znamenalo, že se jména nesmí měnit (jak tomu doposud bylo) a dítě bude jméno dědit po otci.

V českém jazyce je nejvíce jmen odvozeno právě z jmen křestních (celá jedna třetina), nejčastěji opět ze jména Jan se odvodil Janek, Janoušek, Janíček, Janeček, Janovský a další. V němčině toto jméno znamená Hans - tím pádem tu máme Hanzelka, Hanzlík,.. Spousta jmen je přejatá z němčiny, tomu zapříčinily i některé události, které opět známe z dějepisu.

U některých jmen bohužel původ vypátrat nelze. Buďto pocházejí ze slov dávno zapomenutých a nebo je čas tak zkomolil, že i výslovnost už je jiná (např. John - může se přečíst anglicky jako "džon" nebo také normálně česky). I v dnešní době se příjmení dost mění. Stačí úprava pravopisu, počeštění a nebo převzetí jména po nějakém cizinci.

Při hledání původu svého příjmení se jména rozdělují do několika skupin:

1. Velikou část příjmení tvoří jména podle duševních nebo tělesných vlastností původního nositele (Dlouhý, Zrzavý, Rychlý, Malý..). Do této skupiny patří i "zvířecí" jména (Straka, Vlk, Sojka, Liška,..) - pan Sojka byl podle všeho třeba zloděj, pan Liška byl zase bystrý atd.

2. Další skupina jsou příjmení z povolání (Tesař, Kovář, Sedlák,..).

3. Místo původu zde také hraje roli. Patří sem např. Novák (nejspíše přišel do vsi

jako nový), Pražák (původem z Prahy),..

4. Podobně vznikala i jména z místa pobytu (Podskalský, Zarybný, Podlesák,..).

Objevují se zde např. i jména domů (Vodsloň - nositel asi bydlel v domě U Slona,..)

5. Další početná skupina je skupina příjmení odvozená od slovesa. Jména jako

Utíkal, Zapletal, Chvátavý, Neplatil,.. jsou nám jistě povědomá.

6. Takový Fisher zase kopíruje význam z cizích jazyků (v němčině rybář).

7. A samozřejmě největší skupinou jsou již zmíněná příjmení původem z křestních

jmen (Petřík, Peterka, Petroňský,..). Takových jmen je opravdu skoro tisíc.

Každé jméno je původem zajímavé. Nevybereme si ho, ale žijeme s ním minimálně půlku života, poukazuje na náš původ - buďme tedy na své jméno hrdí.

-- 127 Hours (2010) --

Největší vůle je vůle přežít?

Tuto otázku si na vlastní kůži zkusil zodpovědět James Franco, který ztvárnil postavu 26-letého Arona Ralstona ve snímku podle skutečné události - 127 hodin. Aron, mladý, téměř nepřemýšlející, horolezec, který se vydá do národního parku Canyonlands a užívá si zde slunce, skal a všeho okolo jako typický horolezecký nadšenec. Během pár hodin se pro něj však všechno změní, když při cestě uvízne ve skalní dutině pod šestilibrovým balvanem a bojuje tu nekonečně dlouhých 127 hodin o holý život. Bohužel nikomu o svém horolezeckém plánu neřekl, tím pádem mu nikdo nemůže pomoci. Začně tu přemýšlet o životě, o rodině a o všem, co mohl ve svém krátkém životě změnit k lepšímu. Své poznatky natáčí na video a postupem času, když mu potraviny a voda rychle ubývají, začíná se loučit se životem. Naštěstí však pochopí, že když má člověk vůli žít a odhodlání, přežije i za cenu čehokoliv... Ne nadarmo se nás rodiče ptají, kam jdeme a s kým...

Autor článku: 92%

ČSFD: 80%

-- Google Story --

Google – toto jméno je známé snad všude na světě. Většina lidí si pod tímto slovem vybaví oblíbený internetový vyhledávač, který bere ho jako samozřejmost a nedílnou součást internetu. Dnešní člověk už si ani snad nedovede představit kde jinde by vyhledával informace nebýt Googlu. Je tak populární, že v roce 2006 bylo do Oxfordského slovníku přidáno sloveso googlovat nebo googlit znamenající hledat na Internetu a to od jeho vzniku uběhlo pouhých 12 let. Google znamená však mnohem víc než jenom vyhledávač. Na jeho bedrech stojí přes 63 tisíc počítačů (pozor - podle dat z roku 2004!), kteří zařizují chod celého Googlu. Podle odhadů by tato firma tvořila nejvýkonnější superpočítač na světě.

Za stvořením tohoto mocného impéria stojí dva klíčoví lidé – Sergey Brin a Larry Page, kteří se ve svých pouhých jednatřiceti letech stali miliardáři a stojí za největším obchodním, mediálním a technologickým úspěchem dnešní doby. V roce 1998 tito dva nenápadní studenti Stanfordské univerzity obývali pronajatou garáž v Menlo Park v Kalifornii, nyní sídlí v gigantickém Googleplexu v Silicon Valley. To se poštěstí jen málokomu, co říkáte? :-)

Kromě již zmíněného vyhledávače www.google.com patří i mnoho dalších služeb, které Google provozuje. Mezi nejznámější patří např. Google Earth (virtuální 3D globus, 2004), Google Chrome (internetový prohlížeč, který už dnes šlape na paty dlouholetému Exploreru nebo Mozille, 2008), Gmail (webmailový server, 2004) nebo Picasa (software pro správu fotografií a obrázků, 2004) a další.

Vývoj Googlu je dnes zatím ještě v plenkách, takže do budoucna můžeme s klidem říct, že za pár let bude Google úplně všude..

Celý příběh Googlu je dlouhý, ale velice zajímavý. Kniha Google Story (2007), kterou napsali David A. Vise a Mark Malseed podtrhuje vznik od počátku až po současnost. Koho alespoň trochu zajímá tato tématika, doporučuji přečíst, protože pro dnešního člověka, který vlastně Googlem žije, je dobré vědět, jak to všechno začalo...

-- Julie a Julia (2009) --

Nebýt knihy "Mastering The Art Of Frech Cooking" z roku 1961, kterou napsala slavná Julia Child, nikdy by nezvnikl tento skvělý snímek Julie a Julia...

Ve filmu se prolínají dvě časové osy. Minulost patří oné Julii Child, která žije se svým manželem v Paříži a napíše se svou přítelkyní Simcou francouzskou kuchařku pro američany. Druhá časová osa se odehrává v současném New Yorku, v bytě Julie Powell, která miluje tu populární knihu Julie Child. Na svém blogu rozjede projekt s názvem Julie/Julia project a každý den vaří jeden recept z oné knihy...

Jak psaní, později populární, kuchařky, tak ani vařící projekt se neobejde bez nástrah. I když se oba příběhy odehrávají v rozmezí šedesáti let, nakonec se propojí..

Herecké výkony jsou průměrné, ale obsazení je skvělé. Hlavní postavu Julii Child ztvárnila nezapomenutelná Meryl Streep (Sophiina volba, Ďábel nosí Pradu, Mamma Mia!,..) po boku Stanleyho Tucciho (Ďábel nosí Pradu, Varieté,..). Současnou Julii Powell hraje ne tak známá Amy Adams (Sloužit Sáře, Chyť mě, když to dokážeš,..).

Film doporučuji. Tato klasická životopisná romantika s trochou dramatu určitě příjde vhod na jakýkoliv večer :-)

Autor článku: 85%

ČSFD: 68%